Poslední dobou hodně přemýšlím nad tím, jak je všechno vlastně pomíjivé. Ve školce máte velkou lásku a navzájem si slíbete, že se jednou vezmete.
Znáte to...řešíte důležitou věc a pořád si nemůžete ujasnit, jak se nakonec zachovat. Rozum vám říká jedno, srdce vám tvrdí něco jiného.
Jo, je to název jedný písničky od Taio Cruz, odkaz. Je docela hezká a známá už docela dlouho, ale já se jako vždycky dopracuju k názvu nějaký písničky až po letech :-D Koukala jsem na nějaký články, co jsem v poslední době napsala. samý úvahy, zamyšlení nad životem, nad tím co by člověk měl nebo neměl dělat. Co když se ale cítí tak mizerně nebo vyčerpaně, že se podle "ideálů" chování prostě nedokáže zařídit? Nebo má chuť se všim praštit?
Škola člověka dost formuje, aspoň se to tak tvrdí. Pamatuju si, jak jsem ve školce úplně MILOVALA KRESLENÍ. Strašně mě to bavilo, a tak když jsem nastupovala do první třídy, rodiče mě přihlásili do třídy s rozšířenou výukou výtvarky. Paralelka měla rozšířenej tělocvik, my kreslení. Hrozně jsem se na to těšila.
Se třídou jsme byli teď na pět dnů na lyžáku a to mě donutilo trochu přemýšlet o závislosti člověka na počítači.
Začal nám podzim, venku se ochladilo, padá listí a dřív se stmívá. Dřív jsem podzim moc ráda neměla, jako nejoblíbenější roční období jsem uváděla léto nebo zimu, ale i podzim má svoje kouzlo. No řekněte, nebyla by to nuda, kdybysme měli třeba jen 2 roční období, nebo kdyby bylo pořád stejně teplo?:-) S podzimem ale někdy přichází špatná nálada, přijde mi, že se lidi víc něčím trápí a jsou