Poslední dobou hodně přemýšlím nad tím, jak je všechno vlastně pomíjivé. Ve školce máte velkou lásku a navzájem si slíbete, že se jednou vezmete. V první třídě se z vás a vašeho spolusedícího stanou nerozluční kamarádi a když pak po několika letech odcházíte každý na jinou školu, slibujete si, že se budete určitě často vídat, budete celý život nejlepšími kamarády a všechno bude tak, jako doposud. Na jiné škole ale přijdou nová přátelství, nové lásky, a i když se zpočátku budete hodně vídat, každý se po čase trošku změníte, člověk změní názory na spoustu věcí, jeden z vás bude často chodit pít, zatímco druhý alkoholu moc holdovat nebude. Za půl roku na své přátelství zapomnete, ale ani vás to vlastně moc nebolí, protože máte úžasného nového kamaráda či kamarádku. Trávíte spolu veškeré volné chvíle, libujete si v tom, jak jste konečně našli "spřízněnou duši", vymýšlíte nejrůznější vtípky, podnikáte spolu spoustu věcí a jste jednouše šťastní. Ale i po čase přijde trochu krize, přes prázdniny se třeba vůbec nevidíte a ouha, každý se opět posunul někam jinam, změnil názory a vy jste najednou zjistili, že už si vlastně nemáte moc co říct a že každý půjde jinou cestou...
Lidé v našem životě přicházejí a odcházejí. To nemyslím jen tak, že se narodí a umírají. Spíš že člověk se v průběhu života podstatně mění a okolí se mění s námi. Přijde mi trošku smutné, když se nad tím zamyslím - v jednu chvíli věříme pevnému přátelství a za dva roky je z přátelství spíše něco jako "spolužáctví".
Kromě letních prázdnin jsem ve škole ještě nebyla celé září. První týden se mi tam moc líbilo, na všechny jsem se hrozně těšila, ale druhý týden pro mě přišla "krize". Zjistila jsem, že s některými si už nemám o čem povídat, s některými je to tak nastejno a s jinými lidmi si naopak rozumím více. Byla jsem z toho neuvěřitelně zmatená a vůbec jsem tam nechtěla chodit, ale nějak jsem se už smířila s tím, že to takhle v životě prostě je. Lidé a věci v životě přicházejí a odcházejí. První odstavec jsem si vymyslela, ale mám pocit, že to takhle většinou funguje. Co si o tom myslíte Vy? Máte nějakou podobnou zkušenost?
