Mám pocit, že v téhle době snad ještě víc než kdy předtím, si lidé neustále stěžují. A to na všechno - na práci, školu, rodinu, kamarády, na počasí - moc/málo teplo/zima, a na všechny možné zanedbatelné pitomosti. Za den slyšíme více negativních myšlenek a slov než za celý týden těch dobrých. To mi přijde fakt špatně. Až když se člověku obrátí život naruby, tak si najednou uvědomí a dokáže rozlišovat to podstatné od nepodstatného a začne si mnohem více uvědomovat ty skvělé stránky života a nad těmi nepříliš povedenými etapami dokáže mávnout rukou. Je ale skutečně zapotřebí, aby si člověk prošel něčím hrozným, než mu  tohle všechno dojde??