Vybírání schránky většinu dnů připadá na mě, jelikož se domů vracím nejdříve ze všech členů rodiny. Vždycky mi udělá obrovskou radost, když ve schránce objevím pohlednici anebo dopis - tím myslím dopis osobní, ne účty za telefon či elektřinu ;) Je pravda, že dnes se dopisy už moc neposílají, většinou jen před vánočními svátky nebo jednou ročně blahopřání k narozeninám. Přijde mi to jako obrovská škoda...
Dopisy se psaly už ve Starověkém Egyotě, Řecku, Římě a v Číně. Dopis byl využíván jak ve sféře osobní, tak v diplomacii či vědě. Byl to hlavní komunikační prostředek až do 19. století, jeho používání se ale omezilo s vynálezem telegrafu, později pak telefonu a internetu.
Sarah Lyman z Nové Anglie v USA, se odstěhovala se svým manželem, kterého prakticky vůbec neznala na ostrov Hawaii, do města Hila. Působili tam jako misionáři a založili tam školu. Trvalo vždy rok, než dostala odpověď na své dopisy - půl roku plula loď jednu cestu, půl roku druhou...
Komunikace je dnes naprosto jednoduchá. Většina lidí má mobil, není tedy problém si navzájem zavolat nebo poslat SMS. Hojně je využíván e-mail a sociální sítě. Komunikace prostřednictvím dopisů je jiná. Neodpovídáme "hned", dopis si můžeme vícekrát přečíst a většinou si i lépe promyslíme, co odpovíme. Má to svoje kouzlo - dostat dopis, pročíst si ho, napsat odpověď, koupit pěknou poštovní známku a dopis vhodit do schránky nebo odnést na poštu a těšit se na odpověď. Navíc člověk má na co vzpomínat, je krásné si prohlédnout dopisy, které jsme psali před nějakým časem a zavzpomínat na tu dobu.
Poštovní známky, tak jak je známe dnes, vznikly ve Velké Británii. O reformu se pokusil Slovinec a po něm 2 Angličané, definitivně došlo ke změně r. 1839 a 1840. Za doručení zásilky měl platit odesílatel a ne příjemce + došlo k zavedení jednotné ceny za dopis. Postupem času začaly známky přesahovat svůj původní účel, velký důraz se kladl na estetickou hodnotu.
Moc se mi líbí edice známek se Čtyřlístkem a Patem a Matem:
Co vy a dopisy? Jak často je píšete? :-)