Pan Kaplan má stále třídu rád

Prostřednictvím začátečnické třídy Večerní přípravné školy pro dospělé v New Yorku máme možnost účastnit se jazykové výuky, která oplývá hřejivým humorem. V originále se přistěhovavší studenti věnují angličtině, ale u nás se (díky překladu Antonína Přidala) učí jazyku českému. Už Pavel Eisner, první překladatel pana Kaplana, stál před problémem, jak interpretovat anglické šplechty studentů v češtině. V tomto směru se logicky překlad od originálu rozchází. Ale překladatelé byli opravdu mistři svého umění, a tak se u českého překladu zasmějeme stejnou měrou, jako kdybychom četli originál.

Knihou se netáhne nějaký složitý děj. Spíše se jedná o řadu příběhů, situací a momentků z prostředí začátečnické třídy. Hlavní pozornost je věnována Hymanu Kaplanovi a ostatním studentům a v neposlední řadě panu profesorovi Parkhillovi.

Nalezneme zde řadu postav, pro které je charakteristické vždycky něco jiného. Překlad od Antonína Přidala je rozdělen do dvou dílů, ale právě díky značnému množství postav a podobných příběhů se rozdíl stírá.

Nejlepší frekventantkou je bezesporu slečna Róza Mitnicková. Je to plachá dívka a nejednou se dostane do sváru s panem Kaplanem, který ji skoro pokaždé setře svou zvláštní sofistikou. Nemůžeme zapomenout ani na posměvačného pana Blooma či Blattberga a na bývalou ruskou "balerínu" slečnu Tarnovskou, jednu z hlavních postav protikaplanovské linie. Se svými výroky nezůstává pozadu ani paní Moskowitzová, pan Finsterwald, paní Shimmelfarbová, pan Wolfgang Schmitt, paní Rodriguezová, pan Scymczak a mnoho dalších.

A kdo to vlastně je, ten Hyman Kaplan? Je to student, který se stává paně profesorovou noční můrou. Pan Kaplan překypuje vitalitou, nadšením a přehnanou horlivostí. Je mu nejlíp před tabulí, kam může psát své domácí úkoly, či před katedrou, odkud může promlouvat ke svým spolužákům. Svou horlivost dohání až do krajnosti třeba tím, že i před sebemenším úkolem chce mít svůj proslov. Dalším jeho typickým znakem je páně Kaplanova sžíravá logika, která nenechá kámen na kameni. Má po ruce vždycky pohotovou odpověď, když se mu snaží ostatní studenti srazit hřebínek. Spíše ale padají do chytře připravených kaplanovských pastí.

Profesora Parkhilla udivuje, že tento žák tvrdošíjně odmítá jakákoli jazyková pravidla. Pak to působí dojmem, jako by se pan Kaplan snažil vybudovat nový jazyk úplně od začátku. Nakonec "pamprésor" přiznává, že celé Kaplanovo snažení má v sobě jakýsi nepopiratelný půvab. S tím však ostře nesouhlasí přísná profesorka Higbyová, která vyučuje ve vyšší třídě a hrozí se toho, že by jednou pana Kaplana do své třídy dostala.

Tuhle knížku určitě doporučuju, je hodně veselá:-)